O nás

Než stodola vypadala tak, jako dnes, byla to dlouhá cesta. Pavel dřel jako kůň, protože on, když si něco vezme do hlavy, tak nejí a nepije. Spí, to zas jo. Ale jede na Kofolu proloženou Colou a velkou večeři, protože přes den ho jídlo zdržuje.

Nejdřív stodolu vyčistil, potom rozřezal několik kubíků dřeva, které původně stodolu zaplňovaly po strop. Řemeslníci změnili velikost pódia a pan Maleček zavedl proud. Střídavý. Pak se malovalo, začišťovalo, měnilo už hotové a pořád to vypadalo jako špinavá stodola, jen v ní visely zhůry dva zámecké lustry.

Pavlík vyskládal s precizností jemu vlastní dřevo a dal se do čištění, luxování, otírání. Lezl po žebříku nahoru a dolů tolikrát, že kdyby býval on měl mé přísné hodinky Suunto, byly by s ním nadmíru spokojené.

Pak omýval a luxoval židle, a k tomu klížil každou, která mu přišla pod ruku. Jeho vize minimálně padesáti lidí na našich židlích v naší stodole mi přišla neuvěřitelná a vzdálená.

Ta strašná spousta práce se ukázala jako smysluplná ve chvíli, kdy se ze špinavé stodoly stala stodola nádherná a on si se Slávkou domluvil předpremiéru hry Casanova. Včetně termínu.

A už nebylo cesty zpátky! Teď už herci zkoušejí, my zařizujeme, nakupujeme, stavíme židle, otíráme stoly, myjeme skleničky a doufáme, že se naši hosté těší. Ne všichni můžou přijít, ale přesto čekáme bezmála padesát nám milých návštěvníků!